Praha.cz

Václav Havel, rodilý Pražan, pochází z významné rozvětvené pražské rodiny, která za sebou zanechala architektonická díla, např. Palác Lucerna a dále i Filmové studio Barrandov.

Kvůli svému původu, byl totalitním režimem zařazen do kolonky buržoazní původ a z tohoto důvodu mu bylo znemožněno studovat, stejně jako většině takto zařazených, ale přesto se mu podařilo odmaturovat na gymnáziu. A tak pracuje jako chemický laborant, pak zase dva roky studuje na ČVUT. Služba vlasti mu potom na dva roky ukázala, co je to vojenská služba. Tu končí v 1959. Rok pracuje jako jevištní technik v pražském divadle ABC, dalším rokem pokračuje též jako jevištní technik, tentokrát v Divadle Na zábradlí. Toto zaměstnání se častěji nazývalo „kulisák“. Láska k divadlu ho přivedla ke studiu dramaturgie na DAMU. Začal pracovat na prvotině hry Zahradní slavnost, která spatřila světla scény v roce 1964.

Pár slov o první dámě Olze

Svoji přítelkyni Olgu Šplíchalovou pojímá po osmi letech za svoji manželku. Na rozdíl od svého muže pocházela z proletářské rodiny. Přesto, že to byla žena „pouze s výučním listem“, která nehledala některá slova daleko a nepoužívala je jen jako slovní vatu, se stala skutečnou první dámou, která s opravdovou noblesou zvládala svoji roli, aniž musela cokoliv předstírat. Byla skutečnou Havlovou oporou i v těžkých dobách, obstála, ač nerada, i čas spanilých jízd Havla a Landovského. Bohužel těžce onemocněla a prezidentův život křižovalo mnoho žen. Roku 1996 umírá. Byla velmi oblíbená velká první dáma napříč občanskou společností. Stejného roku Havel též vážně onemocněl a je operován. Stává se náchylným k infekčním chorobám.

Disidentské období

Jeho činnost se totalitnímu režimu nikdy nezamlouvala. Byl členem KAN (Klub angažovaných nestraníků), co už plně stačilo, aby byl sledován StB. Jestliže k tomu přidáme další skupiny či jednotlivce, Klub nezávislých spisovatelů atd., stal se oblíbeným cílem StB a stranických mocipánů. Někdy v květnu 1968, v době, kdy „politické ledy povolili", podnikl výlet na západ a dál až do USA, kde se setkal mj. s J. Voskovcem, F. Peroutkou a P. Tigridem.

Přesto, že mráz z Moskvy dává tušit, že se může v republice stát cokoliv, se vrací do Dubčekovského Československa. Vojska Varšavské smlouvy na sebe nedala dlouho čekat a zabouchla vrata. Moci se chopili “normalizační soudruzi“ a Havel musel opustit divadlo. Hnán tvůrčí silou zakládá v roce 1975 samizdat a intenzivně vystupuje proti režimu. Dokonce píše otevřený dopis Husákovi (tehdejšímu prezidentu a hlavě KSČ).

Pracuje v pivovaru. Po napsání otevřeného dopisu prezidentu Gustavu Husákovi v roce 1975 najednou pracuje tzv. na volné noze. Jako jeden ze zakladatelů Charty 77 se mu dostává odměny vazby a pětiletého vězení. Organizací Amnesty International byl prohlášen vězněm svědomí. Celé toto období je sledován, zatýkán a pronásledován až teprve v zimě roku 89 jej StB opouští. Zároveň se stává v zahraničí velice známým disidentem, zatímco v Československu je jeho pověst známa velmi málo lidem. Ovšem nic se nedá ututlat a s nárůstem odporu občanů vůči komunistům se i zde stává známým. V roce 1989 Prahou otřásaly demonstrace, o které se starali mladí bijci z pohotovostního pluku VB v Praze.

Prezidentská období

Veliká pražská demonstrace konaná studenty 17. 11. 1989 rozpoutá vlnu demonstrací po celé republice a Havel se stává koncem prosince téhož roku prezidentem. Dne 5. 7. 1990 byl znovu zvolen presidentem ČSFR. Z důvodu politických třenic vyvolaných slovenskými poslanci abdikoval 20. 7. 1992 na úřad presidenta ČSFR.

Po vzniku samostatné ČR byl 26. 1. 1993 byl zvolen dějinně prvním prezidentem samostatné ČR. Sňatek s herečkou D. Veškrnovou proběhl roku 1997. Při jeho posledním mandátu ztrácel výrazně na oblibě veřejnosti (která snad oscilovala okolo 40%). Dochází k roztržkám i s některými disidenty. Prezidentské období mu vypršelo v roce v únoru 2003 a novým prezidentem se stává V. Klaus.

Dožívá spíše v ústraní na chalupě na Hrádečku nedaleko Trutnova. Havel zemřel 18. prosince ráno na Hrádečku. Bylo mu 75 let.

Dramatik a spisovatel

Václav Havel je také známým dramatikem, esejistou a publicistou. Přispíval například do samizdatových Lidových novin. K jeho dramatickým dílům patří například již zmíněná Zahradní slavnost, dále Vyrozumění, Anděl strážný, Motýl na anténě, Žebrácká opera, Audience, Horský hotel, Protest, Asanace nebo Zítra to spustíme. Mezi jeho zásadními politickými esejemi je Dopis Gustavu Husákovi, Moc bezmocných, Politika a svědomí, O smyslu Charty 77 nebo Slovo o slovu z roku 1989.

Dílo

Havlova dramatická tvorba: Rodinný večer (1960), Zahradní slavnost (1964), Vyrozumění (1965), Ztížená možnost soustředění (1968), Anděl strážný (1968), Motýl na anténě (1968), Spiklenci (1971), Žebrácká opera (1972), Audience (1975), Vernisáž (1975), Horský hotel (1976), Protest (1978), Chyba (1983), Largo desolato (1984), Pokoušení (1985), Asanace (1987), Zítra to spustíme (1988), Odcházení (2007).

Politické eseje

Dopis Gustávu Husákovi (1975), Moc bezmocných (1978), Politika a svědomí (1984), Anatomie jedné zdrženlivosti (1985), Děkovná řeč za Erasmovu cenu (1986), O smyslu Charty 77 (1986), Příběh a totalita (1987), Slovo o slovu (1989).

Autor: Natálie Růžičková